Geniální básník a nestydatý homosexuál

,,Posláním poezie nemůže být je upřímné vyjádření vlastních pocitů. Jsem přesvědčen, že smyslem poezie - právě tak jako každé jiné lidské činnosti - by mělo být zmenšení lidského utrpení a bolesti, které je ve světě tak mnoho." Allen Ginsberg

Poezii moc nečtu. A když už, tak většinou sáhnu po autorech jako William Blake, John Keats, Wiliam Carlos Williams, Arthur Rimbaud nebo Walt Whitman. A ti všichni inspirovali jiného básnického velikána, Allena Ginsberga. 

Peter Orlovsky a Allen Ginsberg

Allen Ginsberg se narodil 3. června 1926 v Patersonu v New Jersey. Jeho matkou byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla paranoiou. Jeho otec byl básník a středoškolský učitel. 

Ve 40. letech studoval anglickou literaturu na Kolumbijské univerzitě, kde se seznámil s Jackem Kerouackem a Williamem S. Burroughsem. Z jejich debat vzniklo později jádro beat genaration. Slovo beat se dá do češtiny přeložit jako zbitý, unavený životem. Beatníci se bouřili proti konzumnímu ideálu poválečné americké společnosti. Odmítali bohatství, rodinu, národní hrdost i dobré mravy. Hledali vnitřní svobodu a jakousi extázi. Prostředkem k ní byla džezová hudba, tuláctví, ale i drogy a alkohol.  

Roku 1948 získal Ginsberg bakalářský titul, ve studiích pokračoval, ale kvůli opakovaným krádežím a experimentování s drogami a sexem byl ze školy vyloučen. Poté prošel řadou povolání.

V říjnu roku 1955 se zúčastnil čtení v Six Gallery v San Franciscu společně s dalšími básníky. Tato událost je označována za oficiální zrod beat generation. Četl svou báseň Kvílení, která začíná slovy: ,,Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy..." a naprosto ohromil publikum obsahem i živelnou recitací. Tuto báseň napsal dva týdny před čtením v galerii pod kombinovaným účinkem tří drog. Básnická sbírka Kvílení nemohla vyjít tiskem, z mravnostních důvodů proti ní byla vznesena obžaloba, Ginsberg ale soudní proces vyhrál. 

Allen Ginsberg byl homosexuál a se svou sexuální orientací se nejprve těžce vyrovnával. Toužil po fyzickém kontaktu, kterého se mu nedostávalo. Během studií na Kolumbijské univerzitě se seznámil s Jackem Kerouackem, jehož tolerance a empatie vedly k poskytnutí vztahu, který tak zoufale potřeboval. Ve Williamovi S. Burrougsovi zase viděl náhradního otce, který mu pomohl smířit se sám se sebou a přiznat si svou sexuální orientaci, což v době, kdy homosexualita byla brána jako perverze hraničící s kriminalitou jistě nebylo nic snadného. Poté, co jej odmítl Neal Cassady, se jeho celoživotním partnerem stal Peter Orlovsky. S Orlovskym se Ginsberg seznámil díky malíři Robertu LaVigne, který mu ve svém bytě ukázal potrét nahého chlapce. Právě když Ginsberg obraz obdivoval, do pokoje vstoupil objekt LaVigneova obrazu, Peter Orlovsky. 

Na začátku 60. let pozval Allen Ginsberg ruskou delegaci na předčítání poezie na Washington Square, na němž vystupoval společně s Peterem Orlovskym. Orlovsky, aby zdůraznil smysl osobního odhalení v deníku, z něhož četl, se svlékl do spodků a zástupci ruské delegace znejistěli. Když Ginsberg četl pasáž z Kvílení o Molochovi, ruští delegáti odešli. Byla to symbolická lekce politické moci slova.

V roce 1965 poradil studentům univerzity Berkeley, aby před protiválečnou demonstrací ozdobili první řady květinami. Tato demonstrace je považováni za počátek hnutí hippies. Ve stejném roce také navštívil Kubu, odkud byl za svou kritiku vládních úřadů a veřejné protesty za podporu marihuany a homosexuáů vyhoštěn. Poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. Navštívil i Československo, v Praze byl zvolen králem majálesu, avšak po osobní intervenci prezidenta Novotného byl vyhoštěn za kažení československé mládeže. 

Zajímal se o zen-buddhismus. Společně s Jackem Kerouackem založili školu osvobozené poetiky na univerzitě Náropa v Coloradu, kde Ginsberg příležitostně přednášel. 

Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku ve věku 70 let na selhání jater v důsledku rakoviny jater a hepatitidy. Třetina jeho popela byla pohřbena v rodinném hrobě v New Jersey, když zemřel Peter Orlovsky, další třetina Ginsbergova popela byla pohřbena s ním v Coloradu a poslední třetina v Indii. 

Ginsbergova tvorba je velmi rozmanitá. Psal intimní poezii a kritizoval soudobou americkou společnost. Kromě sbírky Kvílení a jiné básně, která je věnovaná předním představitelům beat generation a vypovídá o ,,generaci zničené šílenstvím", vydal také Kadiš a jiné básně. Kadiš je židovská modlitba za mrtvého, Ginsberg zde zmiňuje zejména svou matku, ale i vyjadřuje se i k židovskému národu. Báseň Král majálesu napsal v letadle po vyhoštění Českosloveska a je výrazem odporu k totalitnímu komunistickému režimu a sympatií s českými studenty. Moji nejoblíbenější je ale protiválečná báseň Wichita Vortex Sutra, ke které v 80. lech složil hudbu Philip Glass. 

Měla jsem tu čest ji loni slyšet hrát Glasse naživo během koncertu, který věnoval svému zemřelému příteli Ginsbergovi, se kterým před dvaceti leti vystupoval na stejném mítě, v pražském divadle Archa. Během Glassovy skladby zazněl i archivní záznam Ginsbergova hlasu. Pro mě to byl jeden z nejsilnějších uměleckých zážitků.