„A vy jste někdy navštívil Československo?“ „Ano
v 68, v tanku.“
Pokud máte smysl pro humor a aspoň trochu zájem o
poznávání jiných zemí atypickým způsobem, pak je rozhodně Zibura a jeho knížky,
něco pro vás.
Ladislav Zibura je rodák z Českých Budějovic,
který hodně chodí a to, ho vlastně živí. Nejdřív si vyšel do Santiaga de
Compostela, do Říma, do Jeruzálema a naposledy do Arménie a Gruzie. A někdy
během toho chození ho napadlo o tom psát knihy a začal být s tím poměrně
slavný a úspěšný.
To, co dělá je zajímavé a tak nějak to ztělesňuje
myšlenky i naší doby- vycestovat si, za co nejmíň peněz (ať je to hodně
hipster, že jo), začít něco úplně nového, nedat na všechna ta očekávání, co od
nás lidi mají, dělat různé hlouposti a tak dále. Zibura chodí sám pouze
s batůžkem na zádech několika měsíců v zemi ve které ani nerozumí
místnímu jazyku, ale stejně se nějak domluví a zvládne se k lidem nacpat
na večeři.
Důvod proč mě jeho knížky opravdu přitáhly, je jeho
nekonečný absurdní humor. On sám říká, že to je dost špatný humor, ale u těch
knížek nebo na přednášce se budete řezat smíchy a rozhodně nebudete sami. Je to
nešika a rád si z toho udělá srandu. Udělá si srandu vlastně úplně
z čehokoliv.
Ale pro Ziburu je ještě typická jedna věc a to, že
se tímhle vším snaží naznačit jednu velmi důležitou věci. V posledních
letech cestuje do zemí jako je právě Turecko, Gruzie, Nepál, Čína, Arménie
apod., což jsou země, které pro nás nejsou zas tak atraktivní, bojíme se jich,
spousta lidí má pocit, že všichni lidé, co jsou od nás na východ, jsou
teroristé. On se snaží dokázat opak. On chodí tam sám, jeho největší zbraní jsou
tak možná chodecké hole. A ti lidé mu vždycky pomůžou. On žije z toho, že
ho lidé berou do svých příbytků, z toho že mu dají zadarmo najíst. A
vyptávají se ho na všechno možné. Jsou to lidé, pro které je Evropa jen pojem a
neví, co si pod ním představit. Turistu viděli třeba jednou v životě.
Nemají třeba elektřinu v domě a živí se tím, že pasou krávy. A Zibura
zdůrazňuje velmi důležitou věc, vždycky na každém konci jeho knihy i na konci
jeho přednášky. Jsou to jenom lidé. Lidé jako my. Nejsou to žádný teroristé,
šílenci ani nic podobného. Je úplně jedno, jestli pochází z Číny, Nepálu
nebo Arménie. Jsou to lidé, co řeší velmi podobné problémy jako my, lidé co
chtějí stejné věci jako my, chtějí podobné věci jako my- mít přátele, rodinu,
střechu nad hlavou, co jíst. Jsou velmi pohostinní, nedovedu si představit, že
tady by ho pustil někdo k sobě domů a dal mu večeři. Čím míň lidé mají,
tím víc vám dají.
Teď zrovna je Zibura na cestách po republice a
přednáší o jeho poslední cestě v Armenii a Gruzii. Lístky můžete sehnat
ještě na leden, musel totiž přidávat termíny kvůli velkému zájmu. Pokud ale
nestojíte o přednášku, můžete si přečíst jednu z jeho dvou knih anebo
počkat až kniha o Arménii a Gruzii vyjde, což bude už velmi brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat