Blade Runner 2049

Mezi fanoušky dlouho očekávaný snímek Blade Runner 2049, volné pokračovaní Blade Runnera režírovaného Ridley Scottem z roku 1982, je konečně k vidění v českých kinosálech. Kanadský režisér Denis Villeneuve stvořil téměř tříhodinový snímek, který není jen pouhým sequelem napěchovaným nostalgií, nýbrž samostatným filmem, jenž toho má hodně, co nabídnout.

Blade Runner 2049 se odehrává v Kalifornii roku 2049, tedy třicet let po událostech prvního filmu. Hlavní postavou je nový Blade Runner a důstojník losangeleské policie K (Ryan Gosling), který má za úkol vyšetřit záhadný případ vedoucí až k nalezení bývalého Blade Runnera Deckarda (Harrison Ford), který je už 30 let nezvěstný.

Goslingovo minimalistické hraní, které už předvedl ve filmech jako Drive nebo Za borovicovým hájem, se sem dokonale hodí a jen těžko si v roli nového Blade Runnera představit někoho jiného. Také Harrison Ford po třicetileté pauze od hraní Ricka Deckarda ukazuje, že na to stále má a podává svůj nejlepší herecký výkon za poslední roky. Skvělé výkony podávají i vedlejší herci, nutno zmínit Anu de Armas, Mackenzie Davis, Sylvii Hoeks, Lennieho Jamese, Carlu Juri, Robin Wright, Dava Bautistu a Jareda Leto.

Denis Villeneuve ve filmu chytře buduje napětí pomalu plynoucím dějem, minimalistickými záběry a rušivými zvuky. Divákům nabízí monumentální obrazy budoucího zmaru – obří skládku, sirotčinec s levnou pracovní silou a mnoho dalšího. Celý svět je do detailu promyšlený. Přestože z něj vidíme jen kousek, působí komplexně a realisticky. Atmosféra filmu je depresivní a mrazivá. Postavy žijí v jedné velké iluzi. Film si klade otázku, co je vlastně lidskost. Některým divákům může snímek přijít příliš zdlouhavý a nudný, což je díky jeho délce, pomalému plynutí a absenci akčních scén pochopitelné. Já to tak ale nevnímám. Pomalejší momenty jsem si plně vychutnala, daly mi prostor k zamyšlení a docenění jednotlivých vzhledově do detailu promyšlených scén.

Kameraman Roger Deakins si hraje s kompozicí každého záběru, každý z nich je malým uměleckým dílem, které by mohlo viset v galerii. Nový Blade Runner je nádherně vypadají snímek, po vizuální stránce kinematografický skvost, stvořený pro kino. Trikové technologie a futuristické kulisy jsou dovedeny téměř k dokonalosti.

Po zvukové stránce také nelze filmu cokoliv vytknout. Soundtrack složený Benjaminem Wallfischem a Hansem Zimmerem nabízí futuristické melodie zkombinované s kakofonií. Skvělým krokem bylo využití starého syntetizátoru, jehož zvuky působí mysteriózně a mrazivě. Variace na Vangelisovu hudbu z prvního Blade Runnera jsou silně patrné, zároveň ale přináší mnoho nového a nepůsobí jako vykrádačka. Příjemným zpestřením jsou písně Elvise Presleyho a Franka Sinatry, které filmu dodávají lehký nádech historie, která v Villeneuvově budoucnosti téměř chybí.

První snímek byl možná jednodušší a poetičtější. Nový Blade Runner má pár chyb, a to především ve vyprávění příběhu, občas příliš vysvětluje, což vnímavý divák nepotřebuje. Přesto jsem ale toho názoru, že Denis Villeneuve odvedl fantastickou práci. Blade Runner 2049 je rozhodně jedním z nejlépe vypadajících filmů roku. Villeneuve dokázal, že se může rovnat mistrům filmu jako Martin Scorsese nebo Steven Spielberg a nám nezbývá než se těšit na jeho další filmový počin, novou adaptaci románu Duna, který se plánuje na rok 2019.

9/10     P.S. Kde seženu ten kabát?