Nový film Paula Thomase Andersona je zasazen do poválečného
Londýna a vypráví příběh uznávaného návrháře Reynoldse Woodcocka (Daniel
Day-Lewis). Reynolds je plně oddaný práci, dodržuje své rituály a obklopuje se lidmi,
kteří ho inspirují. Jakmile ho ale vyrušují či je mu jejich přítomnost
nepříjemná, musí ihned pryč. Kolem něj se neustále nachází množství krásných
žen, nemá ale manželku či stálou přítelkyni. K ženám se chová spíše jako
ke krejčovským pannám. Jedinou blízkou osobou mu je sestra Cyril (Lesley
Manville), se kterou žije a která se stará o chod jejich podniku. Jednoho dne
se kavárně seznámí se stydlivou servírkou Almou (Vicky Krieps). Už po během
jejich prvního rozhovoru je nám jasné, že Alma nebude jen další přechodnou
ženou v Reynoldsově životě.
Film nabízí zajímavou studii milostného vztahu, i přesto, že
k během něj nedojde k výraznému vývoji postav. Alma a Reynolds jsou
povahově velmi odlišní. Jejich vztah je už na první pohled nezdravý a
destruktivní. Na druhou stranu se ale oba velmi milují a nemohou bez sebe žít. Neustále
spolu soupeří. Tužby toho druhého je ničí, ale přesto je to pro ně lepší volba,
než být bez sebe. Důležitou součást tohoto filmu tvoří jídlo a stolování.
Myslím, že pokud by se z něj vystříhaly scény, kde postavy jí, pořád by to
byla velmi zajímavá podívaná. Většina zásadních věcí se totiž děje právě při
jídle. Ať už se jedná o první seznámení Reynoldse a Almy, snídaně U
Woodcockových, při kterých si Reynolds stěžuje na neustálé vyrušování od práce
a mnoho dalších. Jak sám Reynolds pořád říká, je hladový. I přes neobvykle
velké porce, je stále velmi štíhlý. To si můžeme vyložit různě. Jedno je ale
jasné, má velký apetit, co se týče jídla i všeho ostatního.
Andersonova režie v sobě mísí prvky Hitcocka a
Kubricka. Skvěle buduje napětí a momenty je až nepříjemné sledovat, jakým
směrem se děj vyvíjí a jak se postavy chovají. Hraje si s očekáváními a boří je. Místy se objevuje černý
humor, kdy nevíte jestli se máte smát nebo brečet, a tak jen tiše čekáte, co
přijde dál. Skvělý soundtrack Johnnyho Greenwooda vyplňuje téměř všechny scény
a další jsou provázeny variacemi vážné hudby. Jen málo scén je tichých, a tím
jsou výraznější. Hudba tak akorát dodává napětí a místy poskytuje dočasné
vydechnutí.
Vizuálně je film velmi krásný. Nutno zmínit kostýmy. Daniel
Day-Lewis podává jako vždy úžasný výkon a jeho práce s hlasem je úctyhodná.
Vicky Krieps a Lesley Manville jsou obě také výtečné.
Co dál napsat? Film si 6 oscarových nominací jistě zaslouží,
tak jen doufám, že některé z nich promění ve zlaté sošky.
Žádné komentáře:
Okomentovat