pátek 16. února 2018

Nový singl od Muse

února 16, 2018
Přestože spousta skvělých muzikantů a kapel je už dlouho po smrti, v hudebním světě se stále dějí skvělé věci.

Kapela Muse není v široké veřejnosti tolik známá, přesto už je více v povědomí od letní olympiády 2012 v Londýně, kde také vystoupili se svou tématickou písničkou Survival, kterou frontman kapely Matthew Bellamy napsal speciálně pro tuto příležitost. Tato píseň pochází z alba The 2nd Law, které je proslavilo nejvíc a to hlavně jejich píseň Madness, která patří mezi jejich nejznámější.

Důvod, proč Muse nejsou tak masově rozšíření je proto, že ještě před albem The 2nd Law patřily do undergroundových kapel, poté ale vyprodali celý stadion Wembley. Od té doby už jsou známější. Jsou jsou řazeny k alternativními rocku, art rocku, space rocku nebo progres rocku. Ať už si pod těmito názvy představíte cokoliv jednoduše to znamená, že vychází z alternativní hudební scény jako byl například grunge, inspirují se psychidelickým rockem a obsahují v sobě hodně podžánrů jako například grunge, nezávislý pop a jiné. V písních Muse můžeme slyšet inspiraci různými známými kapelami nejvíce asi U2 s kterými jezdily na turné jako předkapela, Radiohead, kterým jsou stylem velmi podobní, ale také Queen, Led Zeppelin, Coldplay a další.

Na Muse se mi líbí to, že každé jejich album je úplně jiné a snaží se neustále vyvíjet. Celé jejich minulé album s antiválečnou tématikou zvané Drones byl návrat zpět k rockovým kořenům. Byly zde výrazné kytarové riffy a sóla.



Následující osmé album má vyjít někdy během tohoto roku nebo začátkem roku dalšího a z dvou písniček, které zatím vyšly lze hodně poznat, že toto album bude opět jiné. Vloni vyšel track Dig down, který byl přijatý velmi vlažně.

Ale nová píseň Thought Contagion vyvolala větší emoce a mnohem větší ohlasy, psal o ní i časopis Rolling Stone. Spousta lidí klip přirovnává k Thrilleru od Michaela Jacksona (v komentářích lidé reagují že toto je Thriller roku 2018), celý klip je lazený do 80. let, zombie stylu a kyberpunku. Přesto ta píseň je reakcí na pocity Matta Bellamyho na dnešní svět, i tato píseň stejně jako Dig Down je proti Trumpovi a tomu jak se vyvíjí dnešní svět. Sám Bellamy řekl, že inspirací k textu mu byly americké zprávy.  Píseň má skvělý basový riff, bicí a celkově efekty. Píseň je velmi výrazná a chytlavá.

S příchodem nového alba se kapela rozhodla zabývat se písněmi jednotlivě a ne konceptem celého alba jak to dělali dříve. A musím říct, že zatím to vypadá opravdu dobře.

sobota 10. února 2018

Winston vs. Vincent

února 10, 2018
Během jednoho týdne se mi podařilo shlédnout dva nové filmy v kinech a oba zachycují určitou část života známé osobnosti. Podobností můžeme najít více, oba už získali nějakou prestižní filmovou cenu, oba jsou nominovány na Oskara a u obou filmů lze říct, že jeho forma je zajímavější než obsah.

Nejtemnější hodina

Nejtemnější hodina je autobiografický, historický a válečný film, který zachycuje život Winstona Churchilla těsně před a po jeho zvolení na britského premiéra. Musí rozhodnout jak bude Anglie reagovat na hrozbu nacistického Německa, které v tu dobu obsadilo téměř celou Evropu a vítězství se zdálo být nemožné. Hlavní postavu zde ztvárnil Gary Oldman (který je známý jako Sirius Black z Harryho Pottera nebo jako poručík Gordon z trilogie Temný rytíř a ze spousty dalších filmů), který za tuto roli obdržel Zlatý Glóbus a je nominován na Oskara. 
Výsledek obrázku pro the darkest hour
Nominací na Oskary má tento film celkem šest (film, hlavní herec, kamera, výprava, kostýmy, makeup), tak třeba některý z nich obdrží, minimálně Gary Oldman si jí zaslouží a myslím, že výprava byla hodně povedená. Celkové provedení filmu jak už samotné scény, kde se odehrávaly a kostýmy se vším všudy působily hodně věrohodně a z té doby (u sledování tohoto filmu jsem si vzpomněla na Kód enigmy, který se také odehrával v této době). Spousta lidí si jistě při sledování filmů vzpomene i na Nolanův Dunkerk.

 Přestože film působil pompézně, uvěřitelně a po celou dobu mě velmi bavil, když si na něj vzpomenu nemůžu se zbavit pocitu, že mi nic moc nedal. (Ale nebyl to ani ztracený čas, takže to je pořád výhoda.) Ani nedokážu říct, co přesně mi ve filmu chybělo, možná moc málo akce, přestože byl Winston výborně zahrán, možná by se mi tam líbilo více jeho myšlenek. Ani nevím. Myslím, že to není úplně můj šálek kávy, možná i důvodem bude to, že režisér Joe Wright natočil také Pokání, Pýchu a předsudek a scénarista Anthony McCarten, který napsal v podstatě svůj druhý scénář pro celovečerní film a ten první byl Teorie všeho, což rovněž nepatří mezi mé oblíbené filmy, možná je důvodem i to. Přesto to vyrovnává Gary Oldman, které mu tady opravdu nelze nic vytknout. 



S láskou, Vincent

Tento film bych hodnotila kladněji a i u něj se dá říct, že forma předčila dějovou linku. Jako u Nejtemnější hodiny byly výborné kostýmy a prostředí, tak i u filmu S láskou, Vincent vás nejvíce zaujme jeho vizuální podoba. Je to první celovečerní film na světě, který byl vytvořený technikou olejomalby. Herci jsou skuteční, ale byli později dokreslování do stylu, kterým kreslil van Gogh.  Režisérka Dorotha Kobiela vystudovala výtvarné umění a je oceňovanou malířkou v Polsku. Už dříve natočila krátký animovaný film Malý pošťák, kde byla použita podobná technika. I Vincent měl být původně krátký film, který Dorotha chtěla dokreslit sama, ale film se tak rozrůstal až se z něj stal celovečerní film, kterému scény vybarvovalo okolo 125 umělců.

Film je nominován na Oskara (cena za animovaný film) a už vyhrál European Film Awards za nejlepší animovaný film.

Výsledek obrázku pro loving vincent















Děj je velmi jednoduchý, syn pošťáka (Douglas Booth), který doručoval Vincentovy dopisy jeho bratrovi Theovi se vydá na cestu najít Thea, aby mu předal poslední dopis co mu Vincent před svou záhadnou smrtí poslal. Na cestě se ale dozvídá, že Theo už je mrtvý také a objevuje i spousta záhadných okolností kolem jeho umrtí a tráví nějaký čas ve vesnici, kde byl Vincent před smrtí.

Na tomto filmu se mi líbilo to, že vystihl van Gogha nebo alespoň mou představu, jakou o něm mám, protože mi přijde naprosto úžasný nápad ztvárnit životopisný film nějakého umělce pomocí jeho stylu kreslení, myslím, že už jen toto mu dodává věrohodnosti. Líbilo se mi, že pro scény byly použity van Goghovy obrazy, bylo jich tam použito okolo 90 (nejznámější Starry night) i postavy, které se zde vyskytovaly byly zrekonstruovány a vymalovány, tak aby byly co nejvěrnější kresbám van Gogha. Myslím, že na to, že režisérka nikdy nic s filmem nevystudovala, je to film velmi neotřelý, stojí za to ho vidět a je v něm spoustu originálních nápadů, které nelze přehlédnout.

neděle 4. února 2018

Nit z přízraků (Phantom Thread)

února 04, 2018
Nový film Paula Thomase Andersona je zasazen do poválečného Londýna a vypráví příběh uznávaného návrháře Reynoldse Woodcocka (Daniel Day-Lewis). Reynolds je plně oddaný práci, dodržuje své rituály a obklopuje se lidmi, kteří ho inspirují. Jakmile ho ale vyrušují či je mu jejich přítomnost nepříjemná, musí ihned pryč. Kolem něj se neustále nachází množství krásných žen, nemá ale manželku či stálou přítelkyni. K ženám se chová spíše jako ke krejčovským pannám. Jedinou blízkou osobou mu je sestra Cyril (Lesley Manville), se kterou žije a která se stará o chod jejich podniku. Jednoho dne se kavárně seznámí se stydlivou servírkou Almou (Vicky Krieps). Už po během jejich prvního rozhovoru je nám jasné, že Alma nebude jen další přechodnou ženou v Reynoldsově životě.

Film nabízí zajímavou studii milostného vztahu, i přesto, že k během něj nedojde k výraznému vývoji postav. Alma a Reynolds jsou povahově velmi odlišní. Jejich vztah je už na první pohled nezdravý a destruktivní. Na druhou stranu se ale oba velmi milují a nemohou bez sebe žít. Neustále spolu soupeří. Tužby toho druhého je ničí, ale přesto je to pro ně lepší volba, než být bez sebe. Důležitou součást tohoto filmu tvoří jídlo a stolování. Myslím, že pokud by se z něj vystříhaly scény, kde postavy jí, pořád by to byla velmi zajímavá podívaná. Většina zásadních věcí se totiž děje právě při jídle. Ať už se jedná o první seznámení Reynoldse a Almy, snídaně U Woodcockových, při kterých si Reynolds stěžuje na neustálé vyrušování od práce a mnoho dalších. Jak sám Reynolds pořád říká, je hladový. I přes neobvykle velké porce, je stále velmi štíhlý. To si můžeme vyložit různě. Jedno je ale jasné, má velký apetit, co se týče jídla i všeho ostatního.

Andersonova režie v sobě mísí prvky Hitcocka a Kubricka. Skvěle buduje napětí a momenty je až nepříjemné sledovat, jakým směrem se děj vyvíjí a jak se postavy chovají. Hraje si s  očekáváními a boří je. Místy se objevuje černý humor, kdy nevíte jestli se máte smát nebo brečet, a tak jen tiše čekáte, co přijde dál. Skvělý soundtrack Johnnyho Greenwooda vyplňuje téměř všechny scény a další jsou provázeny variacemi vážné hudby. Jen málo scén je tichých, a tím jsou výraznější. Hudba tak akorát dodává napětí a místy poskytuje dočasné vydechnutí.

Vizuálně je film velmi krásný. Nutno zmínit kostýmy. Daniel Day-Lewis podává jako vždy úžasný výkon a jeho práce s hlasem je úctyhodná. Vicky Krieps a Lesley Manville jsou obě také výtečné.
Co dál napsat? Film si 6 oscarových nominací jistě zaslouží, tak jen doufám, že některé z nich promění ve zlaté sošky.




About Us

Recent

Random