Rozhodla jsem se tento článek věnovat jednomu
českému režisérovi, u kterého vám možná jméno nebude povědomé, ale o jeho dokumentech
jste už určitě slyšeli. Rozhodla jsem se, že o něm napíšu, protože jsem se
většinou víceméně náhodou dostala k promítání dvou jeho nejznámějších
dokumentů a pokaždé na jeho konci následovala diskuze, tudíž mohu psát i o
věcech, co si jen tak „nevygooglíte“
Jeho režisérské počiny, určitě znáte už jen proto,
že točí, že točí Ano, šéfe! Ale rozhodně tu nemám v úmyslu rozebírat
režisérskou kvalitu Ano, šéfe (i když je to stejně jeden z nejlepších pořadů,
co běží v televizi, co si budeme, že jo).
Vít Klusák vystudoval režii na FAMU a s Filipem
Remundou se proslavili díky filmu, který natáčeli, když školu dokončovali, ale
k tomu se dostaneme.
Klusák se podílel na točení některých dílů
Radiožurnálů – jako například Matrix AB (o Andreji Babišovi) nebo Svoboda pro
Smetanu a další díly. V poslední době se podílí i na natáčení se Sabinou
Slonkovou.
V tomto článku se chci víc zaměřit na dva jeho
filmy a to Český sen, díky kterému se proslavil a Svět podle Daliborka, který
se letos v létě dostal do kin.
Český sen je už přes deset let starý film, který ve
své době zpracovával velmi aktuální téma, a to byla posedlost Čechů
supermarkety. V té době letělo to, že celá rodina se o víkendu vydala do
nákupního centra, kde trávili celý svůj den a veškerý svůj volný a společný
čas. Jistě nemusím zmiňovat, že s touto zábavou jsou spojeny i veškeré
akce, slevy a reklamy, co tam lidi lákali. Vít Klusák a Filip Remunda postavili
pouze maketu vchodu do nového supermarketu, zaplatili si reklamní agenturu a
spustili obří reklamu na neexistující supermarket s cílem nalákat, co
nejvíce lidí na slavnostní otevření. Otázka na místě je rozhodně proč tohle
udělali.
Dokument vám v podstatě ukazuje jeden
z největších sociologických výzkumů v Evropě vůbec (v Americe by něco
takového pravděpodobně zakázaly.) Film v podstatě dělá z Čechů,
které můžeme hanlivě zařadit do Čecháčků celkem dost velké idioty. Ale to
pochopitelně nebyl režisérův úmysl. Šlo mu o to zachytit, jaký obrovský vliv má
na člověka reklama. To jak lidé byli pohlceni supermarkety, všemi jejich
vymoženostmi,obchody a nedej bože slevami. Jde o to, kolik lidí se na něco
naláká jen kvůli reklamě, jen kvůli letáku, kde máte levný okurky.
Spousta lidí s tvorbou Klusáka nesouhlasí právě
z toho důvodu, že dělá hrané dokumenty. Že ty lidi zesměšňuje. Možná je to
svým způsobem pravda, ale nemá být smyslem umění/filmu to, abyste se nad tím
zamysleli? Aby vám to něco dalo? A to mě tedy rozhodně dalo.
Jeho nejnovější film Svět podle Daliborka je film o
Daliborkovi, neonacistovi, který věří v to, že je holocaust výmysl a nikdy
se nestal.
Nad čím jsem po skončení filmu přemýšlela nejvíc,
bylo to, jak se tohle může stát. Jak může člověk, který projde naším školním
systémem, chodí denně na sociální sítě, vidí věci v televizi,
v lepším případě novinách, může věřit tomu, že holocaust neexistuje. A
došlo mi, že stačí vážně málo. Těch pár hodin dějepisu v osmé třídě prostě
prospat, vygooglit si holocaust a uvěřit tomu prvnímu, co vám google vyplivne. (A
že byste se divili, co vám najde, protože Daliborek není jediným neonacistou na
světě.)
V podstatě je to podobné téma jako z Českého
snu, to jak snadno jsou lidé zmanipulovatelní tím, co si najdou někde na
internetu nebo co jím říká reklama. Zdá se to až nemožné možná absurdní, ale je
to tak. Jde o to si uvědomit, že bychom měli být skutečně vděčni za to, že
víme, to co víme. A Klusákovy dokumenty nás nemají rozesmát a zesměšnit dané
osoby. Ale najít pro ně to pochopení, pochopit, že oni nemůžou za to,
v jakém se ocitli prostředí, nemohou za to, že se dostali ve špatný čas ke
špatným zdrojům. A tento problém se nám snaží Klusákovy filmy podat, což si
myslím, že je nesmírně zajímává a důležitá věc, kterou bychom si měli uvědomit
a ne rovnou tyto lidi odsoudit.
Žádné komentáře:
Okomentovat